barevný had

poslední zakázka vyžadovala

trávit týdny

s hromadou lidí

v suterénních prostorách

jedné administrativní budovy


v jednom kuse jsme pracovali

zbýval čas už jenom

na jídlo, pití, spaní a toaletu


po jedné dvacetihodinové směně

jsme vyšli s Petrem ven před budovu

byla tma


podíval jsem se na hodinky

bylo sedm hodin

ani jeden z nás nebyl schopen určit

jestli je ráno

nebo večer


rozhodl jsem se

že potřebuji pauzu…


lákala mě představa samoty

a ticha

s mojí ženou

na hřebenech hor


majitel hotelu nás ujistil

že budeme mít naprosté soukromí

protože kromě nás dvou

přijede jenom ženský wellness pobyt


naše idyla vzala za své

hned první noc

když dvacet ženských

v županech

a s ručníky na hlavách

dělalo kravál

hulilo a chlastalo po celém hotelu

až do svítání


na Výrovku jsme se nechali odvézt

protože nerad chodím

nevyspalý do kopce


prakticky už tam jsme se ale zařadili

do zástupu lidí

kteří se vleklou chůzí

posouvali k Luční boudě


celou cestu jsem se koukal

na zpocený zátylek

chlapa přede mnou

trvalo to přes hodinu

takže ten pohled mám

vypálený nadosmrti


ukázalo se

že Petr si nebyl schopen poradit

se svými záležitostmi sám

takže mi nepřetržitě volal

a posílal emaily


na Luční jsme se nezastavili

protože byla plná k prasknutí

lidé přečnívali i z oken

navíc ,,Zátylek,, celou cestu

všem okolo vyprávěl

že tam pracují lidé

kteří nikoho nemají

jsou to životní ztroskotanci

a vězni propuštění z výkonu trestu


potok Bílého Labe jsme neviděli

místo toho jsme se nevěřícně dívali

jak se parta kluků prohání

s terénními koly v Úpském rašeliništi


v barevném hadu

který sestával z lidí

čepic, baťohů a odpadků

jsme se dotrápili až k bývalé Obří boudě

kde se připojila další cesta

bohužel i s dalšími lidmi


tam se za námi

začal hádat manželský pár

k naší škodě byli oba z Polska

takže vydávali zvuky

jako když uchází pneumatiky


závěrečný výstup na Sněžku

trval dvě hodiny

protože jsme museli

neustále pouštět lidi v opačném směru


na vrcholu jsme napočítali tři sta lidí

já jsem zjistil

že už tam netočí Plzeň

vystáli jsme hodinovou frontu na lanovku

a mlčky sjeli dolů do Pece...


mohlo by to dělat dojem

že vše nebylo úplně

podle našich představ

část příběhu jsem si ale naštěstí vymyslel

byla to ta o Petrovi...