Tak sedím na děravým kameni
s posvátnou hrůzou našich vizí
a hledím
do větrem zkroucených stromů
a bájné Atlantidy mizí
smotané v kuličce haše
myšlenky jsou zrnka spraše
co se drolí a drolí na prach
zkapalněných jantarových smolí
v nichž se kuklí strach
soumrak si barví
koruny stromů doruda
jakoby s cinkotem harfy
stoupá vřava rudá
naslouchám tónům
přírodní operety
ten děravý kámen ... posvátně dýchá ... úsměv.z
13.01.2019 13:25:16 | zdenka
Inspirováno kouzelným místy u řeky Svitavy a verši S. K. Neumanna
..Na šedém balvanu děravé skály se samotou srůstaje sedím, pode mnou vody jak by se rvaly, na zběsilou Svitavu hledím...
S. K. Neumann, Kniha lesů, vod a strání
16.01.2019 09:07:50 | Mt. Blanc