Na děravým kameni

Tak sedím na děravým kameni
s posvátnou hrůzou našich vizí
a hledím
do větrem zkroucených stromů

a bájné Atlantidy mizí
smotané v kuličce haše
myšlenky jsou zrnka spraše
co se drolí a drolí na prach

zkapalněných jantarových smolí
v nichž se kuklí strach
soumrak si barví
koruny stromů doruda

jakoby s cinkotem harfy
stoupá vřava rudá
naslouchám tónům
přírodní operety