s dovolením...

obtěžkán svým osudem

vzadu za městem

stál jsem na skalnaté vyhlídce

a chystal se skočit


sbíral jsem

v sobě odvahu

a rekapituloval důvody


ze soustředění mě vyrušily kroky

byla to dívka:

,,budete tu dlouho? Potřebuji taky skočit,,

,,sbírám odvahu,,

,,já ji mám, tak mě pusťte před sebe,,


nerozuměl jsem tomu:

,,promiňte, já se tu snažím zabít,,

,,to já taky, kdyby vám to jenom tak netrvalo,,


byla krásná

ve větru jí vlály vlasy

a samým vzrušením

jí byly vidět (skrz šaty) bradavky

trčely do prostoru

jako dva hřebíky

nemohl jsem z nich spustit oči


začala se mi točit hlava

a už se mi nechtělo umřít


slezl jsem dolů a zeptal se:

,,jak se vyrovnáváte se žádoucími

pohledy mužů?,,

,,jste nadrženej, nebo nešťastnej?,,

,,která odpověď mi zaručí

že to tady dneska zabalíme

a já vás budu smět pozvat na večeři?,,

,,samé otázky, samé otázky...,, odpověděla

odstrčila mě

a v tichosti skočila dolů


bez rozmýšlení

jsem se vrhl za ní


,,takhle to přeci nemůže skončit!,,

křičel jsem v letu


padali jsme dolů

jako dva kameny


ona se ke mně náhle otočila:

,,rozmyslela jsem si to, nechci umřít!,,

,,to já taky ne, co budeme dělat?,,


řítili jsme se čím dál

tím rychleji


s provinilým výrazem

zamávala svojí ručkou

roztáhla křídla

a jako motýl odletěla


hlavou se mi mihlo

že už ta prsa

nikdy nepohladím...