V nemocnici
V nemocnici
Anotace: Proč bolest druhých mě stále dojímá? Ležela tam paní, která velkou budovu statku darovala jedné dceři a pole druhé dceři. Dcery ji daly do domova důchodců. Paní se s tím nedovede vyrovnat a v očích má pouze zoufalství.
Nelze se divit, že srdce bolí,
není z kamene, smutek jej drolí.
Rozdávala lásku, péči věnovala,
teď sklízí jen nevděk,který nečekala.
Jezdit na návštěvu, je veliká nuda,
je přece už stará, nemocná a chudá.
Vnoučata odrostla, chůvy není třeba,
sama ať si žije a neujídá chleba.
Má jizvu na duší, víru však neztratí,
že vnoučata rodičům stejnou mincí oplatí.
Poslední tipující: Emily Říhová, Akrij8, grázlík, Koblížek, Barčík, Jeněcovevzduchukrásného, Iva Borecká, Krahujec, Amelie M., Kubíno, ...
Komentáře (41)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk09.09.2020 22:28:45 uživatel smazán
VELMI VELMI SMUTNÉ A JE MI TÉ PANÍ NESMÍRNĚ LÍTO.
05.12.2017 10:57:34 Koblížek
Tak tohle je, milá Jitko, na zlatou medaili. STráášně velikou... a jinak dneska máš svátek, tak všicko nejlepčí...
28.12.2017 00:59:28 jitka.svobodova
Omlouvám se, že odpovídám až dnes. V době, kdy jsi mi psal ta krásná a milá slova jsem opět ležela v nemocnici. Děkuji ti moc a moc.
14.11.2017 19:32:13 Barčík
Je mě z toho strašně smutno :( Co bych dala třeba za babičku :(
16.11.2017 03:08:48 jitka.svobodova
Věřím Ti to. Já už jsem babičku neměla. Stačilo by mi od ní pohlazení. Děkuji, že jsi četla.
16.11.2017 11:03:11 Barčík
Též sem nepoznala babičky ani dědečky o to více si vážím například tatínka mého partnera.
03.11.2017 16:43:21 Iva Borecká
Snad má hlava a srdce nikdy nebude stát před volbou, zda položit s láskou na stůl brambory na loupačku s tvarohem, ale postarat se o svoje dva staroušky, nebo mít stůl plný šampáňa a kaviáru......
Zatím v tom mám jasno. Díky Bohu za to.
03.11.2017 22:39:18 jitka.svobodova
Všechno se vrací, dobré i zlé. Je mi líto starých lidí, kteří marně hledají lásku a pochopení. Děkuji za přečtení.
01.09.2017 21:01:06 Amelie M.
víš.. třeba uměla jen dávat hmotné věci, ale lásku, svůj čas.. to ne.. pak to ani pole, ani statek nezachrání.. jako třetí strana nebudeme nikdy objektivní..
tvá báseň mne ale také vzala za srdce a rozumím..
01.09.2017 22:08:02 jitka.svobodova
Byla to moc hodná paní, měla velké bolestí a stále nás děsila, že se oběsí. Pravdu zná asi jen Bůh, díky.
31.08.2017 03:54:05 uživatel smazán
babičko neplač
někdo rád sevře tvoje dlaně
dlouze se zadívá do očí
a bude chtít naslouchat tvému hlasu
uvidí ve vráskách skrytou krásu
a do snů ti vnese naději
...Jituško moc krásně a jsi napsala tu smutnou skutečnost tolika lidských osudů
31.08.2017 13:29:33 jitka.svobodova
Nebudu plakat a chci věřit, že i mě někdo obejme a pohladí. Ta Tvá slova bych nechala vytesat do kamene. Tak moc jsem potřebovala potěšit. Má nemoc je selhávání srdce. Díky
23.08.2017 17:52:53 uživatel smazán
Ano, to jev velmi pravdivé a též mám takový soucit s takovými lidmi..
17.08.2017 11:37:20 Iva Husárková
strašné :-((
17.08.2017 12:15:01 jitka.svobodova
To slovo je přesné. Nesu si tu vzpomínku domů a je mi z toho smutno. Díky Ivunko za přečtení
17.08.2017 13:56:43 Iva Husárková
máš dobré srdíčko Jitu život je těžký objímám Tě :-))
17.08.2017 16:13:08 jitka.svobodova
Děkuji moc a vím, že ty jsi stejně citlivá. Také Tě objímám a posílám pusu na čelíčko.
23.08.2017 05:37:47 Iva Husárková
ach Jitu Jitunko pusa byla sladká jako jahoda nádherný prostě děkuju ať máš krásný a pohodový den :-))
17.08.2017 09:20:21 Philogyny1
Takových příběhů znám hodně, lidé by o tom měli více mluvit a ne se stydět, aby pomohli těm dalším v rozhodování...
17.08.2017 09:26:28 jitka.svobodova
Ti, kterým zůstala slušnost v těle to nechápou. Tu krutost. Ta paní s příspěvkem dostává 17.000 Kč měsíčně. Mohli by jí platit pečovatelku.
17.08.2017 10:20:56 jitka.svobodova
Bohužel, paní je ležící pacientka, věk 85 roků. Dům, který darovala je dost veliký i pro dvě rodiny.
17.08.2017 10:33:13 Philogyny1
škoda, že si nenechla zapsat doživotní výminek, i když, někdy se lépe chovají cizí, než vlastní...
17.08.2017 12:13:15 jitka.svobodova
Taktně jsem se jí na to zeptala a ona se málem sesypala.
17.08.2017 12:19:53 uživatel smazán
Lidé nebyli zvyklí dávat takové věci do právních řádek. Je to jen o dobrých mravech... z toho důvodu se někdy hodně těžko žádá o něco, co by mělo být samozřejmostí.
Můj mistr karate byl buddhista – a když jsem byl v Řecku, u výročí jeho smrti jsem zapaloval svíčku v pravostavném kostele… já, ateista. Ptali se mě tam tehdy, za koho ta svíčka je – když jsem to řekl, dostalo se mi odpovědi, která mi dodnes zní v hlavě: „kéž by bylo víc takových žáků, kteří si vzpomenou na své učitele“.
17.08.2017 09:28:43 Philogyny1
Tak proč tam je, přece je svobodná, není to vězení, někdy stačí podat ruku a popostrčit...
17.08.2017 08:01:44 uživatel smazán
Koment se vložil 2x, tak se omlouvám a druhý jsem přepsal, dokud to šlo.
Ještě jedna poznámka z dějin... „Dnešní mládež je nevychovaná, mlaská při jídle, nevstane, když vstoupí dospělý, skáče do řeči a nemá k ničemu úctu.“ (Aristoteles)
Je vidět, že tento problém se táhne napříč časem. Nicméně pořád platí, že příslovečné mlýny melou.
17.08.2017 08:01:25 uživatel smazán
Tři dcery (Z knihy Moravské národní písně Františka Sušila)
Měltě tatíček tři dcery,
všecky na vydaj byly.
Jak najstarší vydaval,
tři sta tolarů s ňu daval.
„Buděš mě, dcero, živiti,
jak něbudu mocť robiti.“
„Budu, tatičku, toť budu,
do vaši smrti, da-li Bůh.“
Jak tu prostředni vydaval,
dvě sta tolarů s ňu daval.
Buděš mě, dcero, živiti,
jak něbudu mocť robiti.“
„Budu, tatičku, toť budu,
do vaši smrti, da-li Bůh.“
Dy tu najmladši vydaval,
hole stěny ji věnoval.
„Buděš mě, dcero, živiti,
jak něbudu mocť robiti.“
„Budu, tatičku, toť budu,
do vaši smrti, da-li Bůh.“
Něminulo sedym roků,
šel tatiček v slabém kroku.
A šel najprv к svej Verušce,
к svoji najstarši dcerušce.
„Buděš mne, dcero, chovati,
ja už němožu dělati?“
Ona do komůrky vešla,
stary provaz odtaď něsla.
„Dy němožetě dělati,
jditě se do lesa věšati.“
Vzal hůlečku a zaplakal:
„Čeho sem sa ja dočakal!“
Vzal hůlečku, šel ze dveři,
šel ke svej prostředni dceři.
„Buděš-li mne ty chovati,
dy už němožu dělati?“
Ona do komůrky vešla,
stary sotorek přiněsla.
„Dy němožetě dělati,
jditě si chleba žebrati.“
Vzal hůlečku a zaplakal:
„Čeho sem se tež dočakal!“
A šel k tej najmladši dceři
a vchazel v strachu do dveři.
„Buděš-li mne včil chovati,
dy ja němožu dělati?“
A hned’ do komůrky vešla,
pěkny kolač mu doněsla.
„Tu matě, tatičku, jeztě,
moje děti mně kolibtě.“
„Dcerko, dcerko moje mila,
tebe sem najvěc bijaval,
včil sem u tebe milosť dostal.“
„Dobře stě to mně dělali,
že stě mne z mladu bijali.“
17.08.2017 07:30:10 Fany
SmuTně hezky jsi to popsala, Jituško :-(! ST
