duch rubínu
těsno je mu
ve sklence
burgundského
vnikání kořenů
rudého léta
do cév pralidských
hlínou a prací
už nedýchej
rubínu tep ciť
vláha vrůstá
dar mlh země
přišly v červenci
vdechly život
tichý a tekutý
jezerní císařovny
chuť víček
slzy mezi kameny
lis a bobule
a dvě deci
zapomnění
tíseň modré slupky
rodí kojence
stár sklenici chovám
tu nesmrtelnost
listí zlatem víří
toulavou zeleň má
prosakující božství
stoupá
do našich
souvětí
Napadá mne k tomu Můj starý verš
Jednou tě pomiluju
Až budu mladej!
Doplňuji pod novými
Vjemy
Tekutého
Vína
Já chci tě!
Já miluji tě!
Jenže
Jakási skromná angličtina
Zbrázdila rty
Cizince
A legie
Pochybností
Vtekly naší tváři
Společnou samotu
Tak jako kdysi
Střemhlav a spolu
Jenže
Chceme zapomenout
Přesto splynout
Proč?
08.12.2018 23:19:59 | clafoutis