Mlhavé šero
visí nad krajinou.
Slunce už vstává
a bere mu jeho tvář.
Svými paprsky
trhá mlhu na kusy,
dělá z ní závoje,
pro nevěsty
z údolí smutku.
Z křoví vyšla laň,
.....má tvoje oči...
Taky mě sem teď podzim vlákal...
snad voní víc jak před lety...
ta mlha...bože, tolik známá...
jak úsměv očí poety...
16.10.2020 09:49:44 | Cecilka