Návštěvnost
J i z v e n í
J i z v e n í
Když se světlo zlomilo
o hranu noci
doteky proniknul
pod povrch kůže
až za hranici touhy
a víc...
víc už nešlo snést...
na těle navždy zbylo jí
pár jizev
jak od trnů uvadlé růže
jak otisky času
na tvářích
zhaslých hvězd
Komentáře (16)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskMoc moc moc krásné, Niki :-)! ST
08.10.2017 21:04:24 | Fany
Hvězdy jsou zmrzlý, těla nikoliv ...
07.10.2017 21:46:32 | básněnka
..jednou i ta těla:-)
08.10.2017 08:01:30 | Nikita44
otisky času ... hlasu ... tváře ... vnoří se jednou ... do sluneční záře... s hladinou oparu splynou ... splynou ... splynou ... otevřou krajinu jinou ... jiného snáře ... úsměv.z.
07.10.2017 20:32:20 | zdenka
Úsměv a poděkování, že jsi četla, Zdeni:-))
08.10.2017 08:00:56 | Nikita44
starý jizvy jsou věčně krásný jako blednoucí soumrak a slušej nebi..:-D ST*
07.10.2017 19:54:08 | Frr
Líbí se mi to až do jizev, pak jsem se trošku ztratila. Ale ten nájezd supr, až pod kůži ... :)
07.10.2017 19:08:47 | Ragnell
...tak tak, pod kůží a možná až na dřeň:-)
07.10.2017 19:38:03 | Nikita44
každá jizva je jinak potichu...
07.10.2017 19:05:44 | Philogyny1
..pár jich nosím na kůži i pod kůží, patří k životu
07.10.2017 19:27:21 | Nikita44