podzim

Stíny léta odvál čas

jsou v zahradách

zapadané listím

solené jak rány

jehličím

 

v komorách srdce

 

tluče

 

něha láska zloba pýcha

jinak

jsem stroj jako každý

kdo dýchá

 

vůni mlhy která

dosedla na mou tvář

 

mezi listím nové stíny podzimní

do mléka se probouzí

chlad mě tak pálí až hřeje

v šálách utopená

 

 

a ve svetru který kouše

jsem jako ohryzek který tu leží mnoho dní