Když zapaluji svíce
tichá hra stínů začíná
plamínky tančí
po zdi stíny letí
a mysl ztěžklá s nimi neodletí
smutek je zarostlý pustý břeh
který vídám ve svých snech
když loučení s Tebou je tak těžké
maminko
odrostli jsme z dětských her
život dal nám vzpomínky a minulost
život křehký jako láska
tajemný jako duše
hluboký jako myšlenka
tak prázdný když odejde maminka
když zhasínají svíce
rozehrátá hra stínů náhle končí
v koloběhu života jen láska je věčná
láska největší z divů na Zemi
vznáší se s modlitbou výš a výš
dotknout se hvězd na nebi.
Pěkně napsané, Špáďa též
11.11.2017 16:05:35 | borůvka