Náš příběh končí
v očích nám vyhasly
jiskry snů
byl krátký
jak nitky času
zimních dnů
vyplněný mlčením
Náš příběh končí
už není cesty zpátky
a já...
já to nezměním
Nikitko Nikčo věřím že krásné na Tebe čeká když se zadívám do daleka něco na mě zahaleká hele trpasliku povol ty pěsti neviš kdy žije smutná Nik? vezu jí plnou náruč štěSTí :-))
27.11.2017 13:22:28 | Iva Husárková
..za tu náruč štěstí děkuji, Ivuško:-))
27.11.2017 18:01:21 | Nikita44
:-))
02.12.2017 04:15:41 | Iva Husárková
Vše má člověka někam posunout.
Moc Niky přeji,aby to v tomto případě
bylo za štěstím...:-)
26.11.2017 21:20:22 | Dreamy
..štěstí si tvoříme sami jen a jen v naší hlavě:-))
27.11.2017 09:56:26 | Nikita44
a ten ... kdo by ještě mohl ... stále mlčí ... z.
26.11.2017 20:48:00 | zdenka
:-))
27.11.2017 09:53:25 | Nikita44
... naše láska končí...
26.11.2017 19:50:36 | Stavák
..taky by se to tak dalo říct:)
26.11.2017 19:56:44 | Nikita44
...a tím jiný příběh začíná :-)
26.11.2017 19:48:41 | hledač
..většinou to tak bývá..většinou:-))
26.11.2017 19:56:12 | Nikita44
je to krásná - čestná pravdivá báseň..ale jde z ní smutek, Nikorinko... Ty* ST* :-D*
26.11.2017 19:42:57 | Frr
Vždyť víš, že mi ty smutný polohy v básních sluší asi nejvíc:-))já si ty smutky tak pěkně hýčkám a tahám pořád sebou(i když na to asi nevypadám a nechovám se tak) někdy si v nich doslova libuju, ale bez sebelítosti, tu k sobě nepouštím:-))
26.11.2017 19:45:35 | Nikita44
...vždycky musí něco skončit, aby mohlo přijít něco lepšího, věřím tomu...
26.11.2017 18:22:49 | Philogyny1
...říká se to
26.11.2017 19:36:59 | Nikita44
Příliš silné ach...
26.11.2017 18:14:40 | kudlankaW