Kominíci nechodí po rovných střechách
a ptáci nelétají bez křídel
Vyšla jsem ven, stál jsi tam nahý –
rozdával lásku na příděl.
Mezi mraky to dešti sluší
na rovné střechy chodím já
včera jsi přišel pozdě večer
jsme na okraji stáli dva.
Pod námi domy na dlani města
a světlo, které hvězdám bere třpyt
tak dlouho jsi mě ještě neznal,
abys mě musel políbit.
Do zahrad vešlo první šero
a slunce zívlo do ulic
střechy z mých snů jsou pořád rovné
po Tobě nezbylo tu nic.
Myslíš ,že Ťa zmieri
aspoň za sto korún viery?
Každý kominár
na svoj komín cieli...
21.02.2007 12:49:00 | džemo
Díky za návštěvy, závidím ti - jako letuška zahraniční společnosti nepotřebuješ energii ČEZu a Supermani létají všude okolo...:-))
20.02.2007 23:49:00 | muzikant
ahoj a děkuju za návštěvu u mě...zavítej kdykoliv.Když tě čtu vím,že se sem zase vrátím...líbí se mi tu.
20.02.2007 23:42:00 | S&made
Líbí se mi ten nápad:) A taky se to hrozně dobře čte, veršíky plynou tak nějak samy a není třeba myšlenkama je postrkovat. A přitom to vůbec není prázdné. To mám u básní ráda:) Celé to na mě působí hrozně mile.
20.02.2007 08:20:00 | Ollie