až budu chtít

pro dnešek jsem to vyřešil

sedím tu v přítmí baru


je šest ráno

a na stole hoří

(ještě, nebo už)

v barevném skle svíčka


nepřítomně hledím

do neonové reklamy

na slazený nápoj

a leknu se

když

sem tam blikne


mám opřenou bradu do dlaní

jsem tu uvnitř


v tomhle zaplivaným baru

je můj azyl


servírka

která má dost svých starostí

a je už taky dávno za zenitem

podává standardní výkon


v televizi běží americký fotbal

a na baru

před alkoholem

bublá vosková lampa


přemýšlím

co by se stalo

kdybych to tu všechno vypil


byl bych rychlejší

než smrt


usrkávám si ale

to svoje

a nechám ji ještě chvíli

bloudit venku


chodí po ulici

v dlouhém černém plášti


už není tak sexy

je pěkně nasraná


nahlíží do oken přízemních garsoniér

rozhlíží se

a nervózně bere

za kliky vchodů


mám svoji devítku

a jeden náboj

až s ní

budu chtít mluvit...