Otázky
Otázky
Anotace: ...
Díky za tvůj hlas kterým
Ke mně
Promlouváš
Už jsi trochu povyrostl
Zpíváme v prostorách básní
(Jediných místech, kde se hmatáme)
Jen mě trochu děsí
Všetečné otázky na tvých rtech
Po kom že je máš a po kom máš ty
Pryskyřičné vlasy
Když po sobě je nemáme
Co kdybychom si zahráli Kolo kolo...?
Komentáře (16)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk10.04.2018 07:05:59 Anděl
...Prostor, kde se hmatáme...pryskyřičné vlasy.....ach....moc ráda hladím prameny vlasů...opravdu se mi lepí na ruce...nemožno se odtrhnout....**ST**
10.04.2018 10:22:24 Krysařka
Někdy je to odtržení bohužel nevyhnutelné...Ale taky mám pocit,že mi někde ulpěly..:)
09.04.2018 20:06:30 Philogyny1
...v básních se toho děje, jsou živé, dokud je někdo čte...
Moc se mi líbí.
10.04.2018 10:21:54 Krysařka
Děkuji, já myslím, že ani nemusí. Že se oživují tím, jak je někdo píše.
11.04.2018 21:28:39 Laika
tak proč je sem dáváš? :-)
13.04.2018 09:47:26 Krysařka
Protože je sem rovnou píšu :)
13.04.2018 09:57:29 Krysařka
Takhle- když třeba namaluješ obraz, taky není o nic míň živý, když ho nikomu neukážeš. A pak, když se na něj podívají jině oči, už to není ten samý obraz, cos namalovala, protože ty druhé oči ho uvidí úplně jinak a v něm něco jiného.
13.04.2018 10:04:52 Laika
s tím nelze než souhlasit. A tím vzniká přidaná hodnota nebo spíš umocnění, posílení obrazu...? Proto sem píšem myslím všichni. Jako by se ten obraz stával ještě bohatší...
10.04.2018 14:44:21 Philogyny1
Já nevím, myslím si, že čekají na to, až si je někdo přečte, že je píšeme hlavně pro jejich čtenáře. Pak doopravdy ožívají.
Vždycky mám pocit, že ty nečtené musí být smutné.
A když smažeme, tak umře, svým způsobem, protože my ji v hlavě máme, báseň... :)
Někdy moc rozumuju, omlouvám se.
11.04.2018 11:57:57 Krysařka
Tak já nevím, možná to má co do činění s mým sobectvím, ale já je píšu hlavně pro sebe. A abych se v nich mohla setkávat s (ne)lidma.
11.04.2018 21:38:16 Laika
zajímavá debata. Mám básně, které jsem vypustila ven a básně v šuplíku. Pokud jsem s nimi nevyšla, když byly ještě horké, už nemám zájem je vytahovat, jsou pasé, skoro jako by nebyly. Píšu prvotně kvůli sobě, uvidím své pocity, něco mi dojde, někdy vytvořím i kousek svého nového světa. A když vyjdu s básní ven, mám radost že si někdo všimne a ještě větší když k ní přidá svůj postřeh, to pak dvakrát ožije! Krysařka cílí víc sebe a poskytuje zajímavý pohled, Phil se hodně dotýká lidí a mně osobně ukazuješ, co v sobě mám a co snadno přehlížím. Děkuji vám oběma, dámy. :-)
