pamatuji si ho
jako pěknýho tvrďáka
patřila mu celá čtvrť
měl to tady ošéfovaný
šel z něj strach
a každý
kdo měl v hlavě
alespoň zbytky rozumu
snažil se
nedostat se s ním do konfliktu
jednou se na něj domluvili
nějací hošani z venku
dali mu něco do pití
a ono to vůbec nepomohlo
vyrubal úplně celou hospodu
i s personálem
chodil jsem kolem něho
s respektem
a byl jsem v pozoru
pokaždé si mě pořádně změřil...
... dneska tu sedí
a táhne mu na osmdesát
je pokrytý jaterními skvrnami
a z koutku úst
mu vytéká slina
v očích má strach
a bojuje
o každý další nádech
celý se třese
a na rameno mu klepe smrt
nedovedu si ho představit poraženého
ve vší marnosti
přeji mu
aby i tentokrát
vyhrál...
... život sám o sobě je tvrďák ...
... pak by se dalo polemizovat o smrti ...
03.05.2018 10:08:56 | Marcella
„Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře – v tom je skutečné umění života.“
24.04.2018 06:34:36 | Danger
Já jednoho znala, byl pytlák. U pokladny v obchodě mi nechával čokoládu. Pak mu jednou uřezali kousek nohy, najednou byl křehký. Stával před obchodem a pozoroval lidi. Centrum dění...
Měla jsem ho ráda.
23.04.2018 18:48:20 | Philogyny1
ano
někteří lidé
nakonec zkřehnou
:-)
23.04.2018 21:40:07 | piťura
Všichni zkřehnou. Trochu chlast, víc tabáček. Nejvíc svědomí. Stačí pracovat v nějakém "senioráku".
23.04.2018 21:55:36 | Lesan