Black
Black
s odhodláním
a pocitem viny
stála
na vysoké skále
dole runy
kruhů v obilí
náhle je zastínil
černý mrak
jak se blížil
rozeznala černé peří
žluté zobáky
vrány
přelétly
nad její hlavou
jedna po druhé
narážely do skalní stěny za ní
padaly
jejich krásná křídla
ochable ležela v mechu
zobáky zlámané
rudé krví
peří se kovově lesklo
přistoupila blíž
strnula
vrány neměly oči
slzy
jako stříbrné korálky
padaly na těla vran
kutálely se do mechu
po voskovém peří
smutek
prý sluší
černé
duši
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Leckteré emoce umí být krásné. Smutek také, bez něho by nebyl soucit ani empatie. Je to jako domek z karet. Vytáhneš jednu a zhroutí se celý. Moc pěkná báseň.
20.05.2018 17:51:18 | Semisek 48
... černá jak nejtemnější tma ...
... jak půl noc bez luny ...
... pouhým mávnutím křídel ...
17.05.2018 18:24:29 | Marcella
Já mám vrány i havrany ráda. I když jsou škodná. Přitahujou.
17.05.2018 17:05:46 | Philogyny1
Phil - moc Ti děkuju......tuto noční můru mi kdosi převyprávěl...musela jsem se jí takhle zbavit...povedlo se ...
18.05.2018 16:17:25 | Anděl
Frr.....noční můrra jednoho člověka, kterého jsem včera potkala....přehodil ji na mně. musela jsem se toho zbavit...
17.05.2018 16:09:57 | Anděl
