Vstříct strachu

„Domov
je špatným směrem“
řekla kráska
na šupinkách motýlích křídel

na louce se pásly
ovce bez vlny
včely neměly
kam létat
lidé necítili
své tváře

„Je příliš pozdě“
zavzlykal ibis
a rozplakal louky
nezpívaných písní

vše nám
proklouzává mezi prsty
odvracíme se
mažeme bolest
necháváme ji
v těch nejhlubších stínech viny slov
které nás ničí
láska
se vytrácí
nakonec se zřítíme
kvůli jedinému slovu

až přejdeme
smaragdové lesy stínů
co se z nás

stane?

****************