Bez deště

na poli bez deště
stojí žena
působí dojmem
pokojné bytosti

čeká

přes
hrozbu valících se černých mraků
přes
černá křídla vran
máváním lákají
ke vzpomínce
co vysmívá se duši
bez cíle

dívá se skrze
svět
tam, kde se vznáší
bílí andělé
bez křídel
touží po nich
tolik

mít tak křídla
snést je na zem
jednoho po druhém
zahřát zkřehlé ruce
obejmout
sejmout z nich
tíhu prožitého

pak teprve
uvěří
v dobro

snad