znovu mi tečou slzy
příběh jiné dcery
jiného otce
cožpak jsou cesty
neznalé konce
výsměch
bez jakékoliv šance
kolik už je to let
pozvedám hlavu vzhůru
hledám paprsky slunce
nechám se nést
tvým modravým pláštěm
kdyby nebylo tvého objetí
kolik dětí
by duši svou ztratilo
kolik životů bez žití
však tvá láska silnější
matko milosrdenství
znovu mi tečou slzy
příběh jiné dcery
jiné matky
kdy to svět pochopí
začněme znovu
od společného konce
vymaňme lidstvo z prokletí
( cestou neposkvrněného početí)
-
-
-
stačí vzít hlínu do dlaní
k ní přivonět
a celý svět klade se
k tvým nohám
a ty s ním
v jednotě
stačí pohlédnout ku hvězdám
hlavu pozvednout
a uslyšíš píseň laskavou
před níž i Bůh
pokleká
Milosrdenství, odpuštění... nejtěžší cesta, nejtvrdší disciplíny. Asi proto tady jsme, asi proto to tak všechno vypadá, má milá...
05.07.2018 16:45:07 | Pamína
Po přečtení mne napadlo, že by se ty Tvé básničky měly jmenovat Zpěvy chrámové.
Úplně vidím faráře, jak předčítá a potichu hrajou varhany. Tak na mne působí.
Opravdově.
05.07.2018 12:22:17 | Philogyny1
pravda si hledá svou cestu ... vždy ji najde ... i kdyby v jiný čas ... i kdyby už nebylo nás ... úsměv..z
06.07.2018 21:27:27 | zdenka