Jsi
jaro začínající Mou vlastí
záchranné lano nad propastí
venkovní dveře v každé
duši
Jsi dlouhý konvoj nočních cest
a zrnka prachu co v nich ztrácí
jsi topol jenž se zakymácí
když vyšle stíny přes pelest
na slzy které
neosuší
Jsi korunka všech žabích princů
Jsi inkoust který vykrvácí
na bílý papír pro legraci
do účtenek z mých nevěstinců
Jsi kříž jenž hýbe zády v půli
jsi malý nápis deeply truly
že smutný je teď tenhle dům
prázdný až na zdi k sousedům
A vzkazy které kdysi žhnuly
svírají jenom Fui non sum
***
výborný text :)
klobouk dolů
18.05.2019 14:00:59 | CeP
Úžasně silná báseň tak, jak si Tě pamatuji ;-)
16.02.2019 16:41:10 | Jasmin de Paris
silné a obrazivé :-D ST*
22.08.2018 13:36:14 | Frr
...líbí.....Ji.
18.08.2018 15:35:51 | jitoush
I smutek končící na prahu vlastního bytu je síla...;)
18.08.2018 14:45:31 | Dreamy
:-) tak to je skvělé, moc Se mi To líbí :-)!
18.08.2018 12:36:10 | Fany
… no vida jak to pěkně ladí …
18.08.2018 09:45:21 | Marcella
už dlouho jsem nečetla nic takového, je to jako poetický balzám :o)
18.08.2018 09:16:38 | hanele m.