POZDĚ

Zastíněná schoulená v rohu
a moře myšlenek mocně bije
v podpalubí tvé rozbouřené duše
co mi nedá spát

neznám tvou polohu
ani tvé fobie co jako temná bestie
tvé já rdousí a kouše
už nemá cenu si lhát

ukradla jsi mi střelku kompasu
a ukryla ji hluboko uvnitř sebe
kam se bez mapy
nikdy nedostanu

neznám ani místo čas nebo trasu
kam jít si pro tebe
do pekla čí nebe
zdolám všechny nástrahy a útrapy
a doufám že tě nezklamu

ale nevím kde začít
nenechala jsi žádné indície
tak musím prosít všechen písek světa
zdolat hory lesy

i z vrcholu perspektivy ptačí
prozkoumám všechny vesmíry i fantazie
i poslední tečku na niž končí věta
tak prosím kde jsi

je načase
přiznat si
že už tě
asi nenajdu


je to má vina...