jenom jako

jako by ses narodil s loučením
věděl že stále budeš odcházet
jako v těch prvních verších
které máš ještě kdesi schované

jako v těch úplně prvních dopisech
které znáš nazpaměť
jako v těch tahácích
které nosíš ještě zmuchlané
po kapsách

jako v těch kapkách deště
které ti nepřestávají připomínat
jako v oněch západech slunce
které ti slibují nová příště

jako v květech co nepřestávají
kvést v zahradách
jako v těch nekonečných pohledech
za obzor

jako by ses stále loučil a nenacházel
konce

možná jen vítr ve větvích
voda v potoce
dětský dávný smích
kluzký kámen pod nohama
nalomená větev

a možná to vše
a možná ještě mnohem více