v nádechu lásky

v odříkání
povrchních paprsků
jakého si zdání
hladiny odlesku

budu věřit dál
ve věrné milování
celku
na úkor vlastních poklesků

poplujeme spolu lásko
k útesu
kde bolest odevzdáme
vlnám které hoří vášní hlubin

života tajemství nezodpovím

jen občas poodhrnu roušku
zrádných slastných hlubin
co vzdálit chtějí člověka
od břehů rodné domoviny

krajiny jež rozprostřena
v nekonečno hledí
jak žena
pevně v odhodlání rozkročena

rukou cloní přílišnému svitu
v nitro zahleděna
v nádechu lásky čisté průzračné
vše navrací čím naplněna

světu