ROZMLUVA STÁRNOUCÍHO TĚLA S DUŠÍ

ROZMLUVA STÁRNOUCÍHO TĚLA S DUŠÍ

 

 

 

 

 

když tělo začne zaostávat

potřebám své duše

zmocní se ho vztek

a taky roztrpčení

 

mělo bys to brát s humorem

praví mu duše suše

mládí holt věčné není

 

chápu

opáčí jí tělo

i ty už máš své vrtochy a vrásky

občas i já se zastydělo

za tvá mnohá faux pas

ač nejsi zrovna hloupá

 

jenže já nejsem éterické

nečerpám sílu jen ze vzduchu

jsem příliš lidské

přízemní

v kloubech už cítím každý krok

jak tvrdá být umí rodná zem

než obměkčím ji popelem

až ty mě jednou opustíš

 

ve smutcích spolu i v radosti

nesem si svorně jeden kříž

do smrti co tě oprostí

z těsného mého sevření

 

tak jenom láska objímá

neber ji jako vězení

když mám jí v sobě stále dost

tak se mnou ještě chvíli buď

nám oběma snad pro radost

shovívavě mé stáří suď

 

než sama opět přivineš se

na mnohem odolnější hruď

 

 

 

 

 

 

 

Praha, 30.10.2018

 

https://www.youtube.com/watch?v=Bi-MrEoRMGk