na chladném
a nocí vylidněném nádraží
za pískotu brzd
zastavil Tvůj vlak
vše se třáslo
a netečný hlas
z tlampače
ohlásil příjezd
zahalena párou
obtěžkána svojí krásou
a pod tím vším
neodolatelně nahá
vystoupila jsi
bylas tak zcestovalá
(s tím kufrem
pokrytým nálepkami destinací)
a přitom
tak zranitelná
byl jsem stvořen pro Tebe
proto jsem tu čekal
dlouhá léta
v prachu
zanechávali jsme si vepsané vzkazy
vítr
voda
a kroky jiných
nám je nesmazaly
a tak tady
konečně
mohli jsme být jeden
druhým lapeni
jako
můry v lampě...
Tahle mi ujela, asi proto, že nikdy neměla ráda vlaková nádraží. To až pak...
18.12.2018 20:05:18 | Philogyny
mám ráda to vnitřní lapení...
12.12.2018 23:15:44 | zelená víla
vílo moje zlatá (vím
že zelená),
to kvůli Tobě jsem se tankrát vrátil
a Ty jsi tam sebrala tu slzu
děkuju P.
:-)
17.12.2018 14:13:42 | piťura
:-) tak hlavně, že ses, piťurko konečně dočkal, jiný třeba nemá to štěSTí :-)!
14.11.2018 00:41:41 | Fany
Myslím... asi jsem.
Jako ten kufr...
V její ruce
Celým světem oblepen
Pěkný sen...
jen lehce zaprášen.
:)
13.11.2018 13:19:51 | ARTeFakty X. Múzy