Kdybych třeba malou šanci měl
Že bych tě viděl - že bych tě ještě zřel
Šel bych na kraj Světa bez hany
Klopýtal bosý a v hadrech odraných
Kdybych možná cítil naději
Šel bych za tebou ve tvých šlépějích
Drtil pro tebe kameny pěstí
Kdybys mě chtěla a já měl to štěstí
Jenže já vim co je má jistota
Jen jedna cesta a tou je samota
Jedna cesta - postel co studí
A život beztak jsou bludný kruhy
Zamknul jsem a ztratil klíč
A necítil už vůbec nic
Jen vítr jako bič - mě šlehal pod kabát
Musel jsem se smát...
...že - zbyla mi jen jedna jistota
Jedna cesta a tou je samota
Jen jedna cesta - postel co studí
A život beztak jsou bludný kruhy
Kdo uzří Tvou samotu, pocítí toužení,
neboť též jako Ty přát bude si souznění...
A v tklivém zpřízněni si budete čase
a samoten již nebudeš
a budete smát se
s radostí tomu věčnému okamžení
a život Váš se Láskou změní :)
Tak jakož mě samotné se šťastně změnil
a prožívám Lásku, již vzala jsem si za cíl
střežit :)
Johndýsku :) Nevzdávej se... :) I pro Tě žije Láska věčná :) ěř :)
15.11.2018 20:02:24 | TVOŘILKA LENKA ČAJKOVÁ
Taky se někdy směju sama sobě, je fajn mít nadhled.
15.11.2018 19:47:44 | Philogyny
Nadhled uklidňuje a když se člověk zasměje sám sobě, setřese ze sebe tu tíhu.
15.11.2018 19:51:28 | jondys
Za trochu lásky šel bych světa kraj a přepadl přes okraj..:)
Bloudění je taky cesta.
15.11.2018 17:27:12 | Now