Vysvobození

Anotace: O lidském osudu...

Stařec jde krajem, znaven je velice,

léta už zoufá si,

stařenka zas bezcílně křižuje vesnice,

už ani nezazpívá si.

Ten muž ztratil vše při krutém mordu,

to mu srdce plní,

ona kdysi se dvořila bohatému lordu,

ten však nestál o ní.

Žádný z nich nezná radost, uvnitř prázdní jsou,

tedy nabízelo by se,

i když už na světě asi dlouho nebudou,

aby jejich životy spojily se.

I tu jednou vskutku jejich cesty se protly,

ale osud tomu chtěl,

prošli kolem sebe, aniž oči by zvedli,

i Bůh, vidě to, trochu posmutněl.

Bůh Pán hned se rozhodl zbavit je trápení,

rychlou smrt přichystal,

teď už jsou spolu tam, kde času není,

jejich osud společným se stal.

Stařec ze světa odešel náhle, bleskem sražen k zemi,

však šťasten tomu je,

jí se prostě zastavilo srdce, když šla pod jedlemi,

už si zase prozpěvuje.