Den po dni v kapkách stéká
neznaje budoucnost
však z kapek vzniká řeka
Ta pak v bodě smíření
vtéká do moře
a v něm jsme lapeni
A bezbřehost nás omývá
s tělem si hraje
a duši chladem přikrývá
Má duše – ten věčný bloud
raděj by chtěla
v tom moři utonout
Den po dni v kapkách stéká
…
chybí jiskra...
27.11.2018 20:49:27 | Danger
Krásná báseň, plyne jako řeka. Ráda dávám ST.
26.11.2018 19:19:52 | danaska
Děkuji, bylo mi potěšením
29.11.2018 08:02:50 | JSJ