Anotace: /
.
Ztracené rukavice se věší na plot
Tak prostě jako že musíme žít
se smrtí
V tom co nevidím mám mírný náskok
vyjíždím rovně do mnoha serpentin.
Drží nás pospolu přání přežít
Ta únava splachující den
ach ano i dnes marně sněžím
Křehce jsem chvílí vyčíslen.
Co je důležité je očím neviditelné
Saint Ex
Tohle byl nejkrásnější rok
Svlékání kůže a holých pravd
..
Tak prostě jako že musíme žít
v naději
Dopíjím další grog
Z jablka v ráji jest Apfelsaft.
17.12.2018 18:08:56 enigman
pořád jsem si lámal hlavu s tím když mi máma říkala že dostanu na holou...teď už to vím...
18.12.2018 02:50:32 Now
Já ty rukavice neměl rád. Pro dítě je tak těžké si s nima poradit. Ale dostat v zimě na holou ( ruku či cosi ) vidím jakožto bývalý sígr pozitivně. Zima má větší schopnost umrtvení než dlaň.
17.12.2018 13:59:43 piťura
máš to dobrý
a já jsem si Tě zařadil do oblíbených
myslím
že až půjdu cestou
a
spatřím na zemi rukavici
vlastně třeby i čepici
vzpomenu si
a
o tom by asi poezie měla být
uchopila mě tam ta samozřejmost
se smrtí
opravdu dobré
:-)
18.12.2018 02:36:45 Now
Slova vznikají z maličkostí. Zaujalo mě, že ztracená věc nezůstává ztracená. Co jsem četl, vztahová poezie ( nevím, jak to lépe nazvat ), kterou píšeš žije přirozeností. Obdiv.