Starý dům

Pláč pavučin,
co prachem posedlé jsou.
Střepy slz prázdných okenic.

Slepý stín
zírá přes děravý krov.
Zde už nelze hledat víc.

Zapomenuté kroky,
co do prken se vryly.
Osudy duší vyvanuty.

Jen dlouhé roky
tu pro samotu zbyly.
Ztuchlinou uhranuty.

Mrtvolné ticho překrývá,
řev bouracího kladiva.