Žijeme jen jednou...

Odešla jsem daleko od hluku

do ticha, do lesa, sama k sobě

nechala jsem odpočinout sebe i vše kolem 

k obloze plné hvězd, k vodopádu sama sebe

Co děláš? ptali se

Odpočívám

Od čeho?

Jen děkuji, klidu.

Děkuješ svobodě, kterou máš? Děkuješ hojnosti?

Děkuji možnosti volby, děkuji možnosti zůstat a odejít.

Nemáš toho moc? mnozí nemají tyto možnosti ani si nemohou odpočinout.

 

Kam tedy patřím? 

Dívej se.

 

Strávíme spousty minut a dní přemýšlením

co budeme dělat později, ale nevíme, co budeme dělat dnes.

Kam pojedeme na dovolenou?

Co o víkendu?

 

Pozvala jsem přátele na večeři, debatovali jsme, smáli se vzpomínkám.

 

Žít dle měřítek jiných je snadné

jako je snadné žít v osamění.

 

Slunce mizelo postupně za obzorem, 

červená střídala modrou

mlčky jsem se choulila sama do sebe 

s jistotou, že mám svůj život ve svých rukou.

 

Žijeme jen jednou.