PAK

Most co spojuje tajemství
na startu dne andělem
pak do noci vije vlk
srdce už ti dát nemohu
rozebraly ho větve
pradávných stromů
ve stínoví labyrintu

ctnost co povyšuje poselství
na počátku hřích údělem
pak propadliště pod provazem krk
zasněný zahnaný do rohu
život úpí a těžkne
kde je cesta domů
ztrácím rétoriku pointu

Rudý
přes oči
dal mi černou pásku
cítím strach
a roztřepené peří
víří chmýří zániku

ďáblovy už roste
druhá hlava
vyrval obnažené nebe
z hlubin země

a jeho smích
bolí
jako pohled
na uplakanou dětskou tvář

ty jemné prstíčky

vůně

nevinnost

čistota

krása...