Nahé mžení

Jsem uvolněný a dýchám zhluboka.

Ležím na prostydlém ordinačním lehátku

jež podobá se rybí páteři.

Směje se mi do očí

a chce abych se svléknul.

"Tak jó ty studený lehátko!"

Ale i když se ten život možná chýlí

vznáší se na tu nade mnou 

dva velcí andělé

schovaní v dekoltu paní doktorky.

Jejich našpulená ústa vymýšlí historky

v nahatém roznožení

a ty šroubují mé šílenství

při každé inhalaci mého hanbatého archívu.

Smrt se odkládá.