ten grog krásně voní

byl tam sen
jak houpací kůň
s kůží
co páchla budoucí mříží

třepetáním motýlích křídel
svlékla se z mokrých šatů
sáhla si do vlastních vůní
prsty i víčky

ukřižována
stíny vlastních slov
ztracena v překladu
mdlob náměsíčných

kdo řekl
že už nepotřebujeme bohy?
ten grog
krásně voní