Stromy se sklání....

Anotace: ....

Koruny stromů se sklání
pod tíhou mých kroků
jaro šlehá metlou duši v pokání
v čase avatarů i falešných proroků

stromy sklání větve v němém úžasu
vybledlé nebe jim přikyvuje do rytmu
kde není objetí, marně srdce zachytnu
kradmý polibek vpleteš mi do vlasů

stromy sklonily koruny k zemi
vítr lomcuje vyhublé paže z větví

bez milosti....

V mrazivých dotecích ztrácíš se mi
mé srdce zraněné trháš ve dví
až do morku kostí...

Autor Mt. Blanc, 08.03.2019

Přečteno 448x

Tipy 11

Poslední tipující: jitoush, Amonasr, Kapka, Frr, ZILA78, šerý, Now

Komentáře (8)

Komentujících (2)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

09.03.2019 00:04:32 Mt. Blanc

Děkuji, Kočárku! Je to taková aktuální pocitovka...když je ti blízký člověk vzdálený a přece ti tak moc chybí.

09.03.2019 00:22:00 Now

Celkem jasně je pocit básní vyjádřen
Jen jak to udělat
aby větve pochopily
že je pospolu drží kmen..(?)

09.03.2019 10:42:48 Mt. Blanc

já myslím, že větvím je to šumák, ony jsou jinou realitou, stejně tak jako my... :-)

11.03.2019 00:45:42 Now

Pokud jsou větve jinou realitou a my jinou realitou tak jsme si docela blízko, ne ? :)

11.03.2019 09:34:21 Mt. Blanc

ano, všechno je spojeno, všechno se točí v kruhu. Z hlediska věčnosti nejsme víc než stromy nebo cokoliv jiného, vše je jedno...:-)

16.03.2019 20:01:14 Now

Nic není jedno
Záleží na všem !
Tak trp se zapnutou bednou
rozcestí: Daleko od Verše.
:)

17.03.2019 14:16:48 Now

Ale les blízko u cesty
Jablko nepadlo daleko od stromu
Jsme molekuly z jednoho atomu
Tři ženiši pro dvě nevěsty

08.03.2019 21:06:20 Now

Kde není objetí, marně srdce zachytneš..
Nejásá s jarem, je spíš zimomřivá a spodní proud dává tušit přežívanému smutku. Krásná.

Stromy se sklání....

Stromy se sklání....

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Online (1+1)