Jehličí

zlomil jsem nad tebou hůl
uprostřed věty
a kromě třísky v dlani
posledního přání
zůstal stín

některé barvy lžou
blednou od pocitů
žlutá se vysmívá v každém zrnku
a černá dohořívá s nocí


byla to suchá větev
k jezeru na pár kroků lesem
a zpátky
nesla tíhu křivých cest
ač sama křehká

zlomil jsem nad námi stín
a ze dvou jeden
v prvních kapkách deště
vyprchá

večer si přišel pro svůj dar
skrýt osamělost
šňůru slzí
když dopil
chvění rozmazal
pak šelmám dopřál
jejich hrůzy



vrátil jsem na horní polici
poslední kroniku linek žití
našli tě ráno
pod tou borovicí
.. ví jen prach