Kdesi...

vlnivě teskný zvuk strun gánúnu
zádumčivé tóny náje
přehlušují hlasy prodavačů na tržnici
vůně koření
dráždí chuťové buňky
všudypřítomné slunce
rezonuje na holé kůži
stíny nejsou chladivé
usmívají se záludně
zvou do své náruče unavené
leč neosvěží
snad jen slunečním chobotům
zabrání v dýchání tepla
u studně stojí pár velbloudů
čumáky strčené v zteplalé vodě
plné navátého pouštního písku

rty máš potřísněny
sladkostí fíků
nad horním rtem
lesklou kapičku potu

láká