na nejvýš

na kopci
v nejvyšších místech šedých skal
po vodě touha
i pramen dávno světla chtivý

po kameni kámen
na zádech nosíval
jen ptačí křídla
svědek mlčenlivý

vršil a chránil kapky rosy
a slzám deště stavěl chrám
zůstaňte prosím
chvíli ještě
vzdát se, prý řekl
"odmítám"

tam pro svou lásku v dávném slibu
zde chtěla z dlaní chladnou vodu pít
tu která z květu kamenného tryská
tu chtěl by
zase políbit

fontána v mracích nedostupná cizím
jen jedna cesta skrytá ví
po ní se vydá ta s pravým jménem
napíše tečku
proroctví

nemožné možným že se stane

poteče vzhůru silný proud

a v srdci opět něžný plamen

fontána může zažehnout