na smrtelné posteli
na smrtelné posteli
Anotace: ...
seděl jsem u Petra
v místnosti plné přístrojů, bonboniér
a kytek
měl mě tu
jak si přál
byl jsem smutný
dal jsem mu prostor
a povídám: ,,tak spusť,,
on na mě chvíli rozpačitě koukal
a pak začal: ,,chtěl
bych ti závěrem něco říct
ale nic mě nenapadá,,
,,měl bys říct něco chytrýho,, snažil
jsem se mu pomoci
,,jsem v koncích,, odpověděl
a koukal na mě
jako bych to snad mohl dovyprávět já
,,tak zaber
nemáme na to celý den,, popohnal
jsem ho netrpělivě
Petr si vzal
čokoládový bonbón, poválel ho v puse
a pokračoval: ,,jsou
vyschlé, kolik máme času?,,
,,sestra říkala deset minut,,
,,nenapadá mě žádná závěrečná myšlenka
snad jen
že bůh není,, řekl
a zadíval se k oknu
nechal jsem ho v tom
už měl v hlavě zmatek
vstal jsem
natočil mu sklenici vody
a sedl si zpátky k němu
napil se
a navázal: ,,každý
ráno vidím oknem holku
jak si sedne v parku na lavičku
zuje se
sundá si punčochy
obuje si zpátky
ty vysoký štekle
na svoje
krásný
bosý nohy
a jde dál,,
zpozorněl jsem: ,,pokračuj,,
,,vím, že jsi čekal
nějaký plamenný prohlášení
ale nic lepšího
než
že jsem rád
za tyhle maličkosti
mě nenapadá,,
,,né, tohle bylo dobrý,, řekl jsem
a usmál se na něj
,,myslíš že jsem připravený?,, zeptal se
zadíval jsem se mu do očí
a odpověděl: ,,ty?
Leda tak zůstat...,,
Komentáře (23)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk04.07.2019 11:38:44 zdenka
co dodat ... krásně napsané ... poslechl tě? ... z.
04.07.2019 15:13:12 piťura
Petr už je doma
každé ráno
když se holí
dívá se mi do očí
pak
vyjde ven
podívá se na oblohu
a do toho místa bez obláčků poděkuje...
:-)
04.07.2019 10:51:47 Now
Kouzlíš si atmosféru nenuceně prstem ve vzduchu. A nepotřebuješ lakované skříně plné kvérů. Někdo pálí veršem, ty jako bys z kamenů křesal předtuchu.
28.06.2019 23:17:47 zelená víla
v hrůzných situací nás patrně dojímají maličkosti... a možná i vůně... nedávno jsem mluvila s jedním mužem, který zhodnotil svou životní situaci tak, že si někdy koupím dům, dvě auta, dvě motorky, jsem rád, že budu mít na smrtelné posteli na co vzpomínat... pozorvala jsem ho, arogantní týpek, velící všemu, spokojený sám se sebou... brrr... nu? odpověděla jsem mu jen to, že a smrtelný posteli pokud budu mít možnost vzpomínat a uvědomovat si, budu vzpomínat na zážitky a auta a dům mi budou zcela u zadele... :-))) vzdávám hold krásným nohám... :-)))
29.06.2019 11:26:32 piťura
myslím si
že každý chlap
by to
co ten chlapík popisoval
měl umět zajistit
měl by to
hlavně
dopřát své rodině (ideálně
jenom jedné)
a pak
se teprve soustředit na důležité věci
:-)
27.06.2019 22:28:42 Dreamy
Je to napsané tak,
že všemu věřím.
Je to napsané tak,
že se upřímně bojím toho,
že jednou nebudu mít šanci
napustit vodu, jen proto,
že se ani nedovím...
Vlastně jsem se jestě
ani nezeptala, jaká by
měla být ta bonboniéra.
28.06.2019 22:55:08 piťura
tu vodu si určitě
nenecháme ujít
já sladké nejím
od té doby
co našli tátovi cukrovku
a bylo mu líto
že musí přestat sladit
přestal jsem s ním
aby v tom nebyl sám
už je to přes dvacet let
ale když hodně zalovím v paměti
tak myslím
že višně v čokoládě...
:-)
27.06.2019 17:13:57 uživatel smazán
Na smrtelné posteli se k oknu nedostaneš, protože už neumíš vstát. Vlastní zkušenost. Ale ty punčochy...nahodilo mi to film Předčítač. Scénu, kdy si ona navléká na nohu punčochu. Jsem žena a působilo to na mne nesmírně eroticky...
Tož asi tak. :)
27.06.2019 17:46:55 piťura
ahoj Phil,
rád Tě zase vidím
smrtelnou postel
si z toho udělal Petr sám
svým strachem o život
okna měl od podlahy
až ke stropu
a ten výjev na lavičce
mu krátil chvíle
a dával motivaci
k návratu
:-)
27.06.2019 14:01:04 uživatel smazán
Napil se a navázal, zpozorněl jsem, vstal jsem a natočil mu vodu... - to jsou vynikající, literární věty, přísedící u nemocného je v tom naprostý suverén stejně jako dokonale odstoupený objektivní vypravěč. Také projekce příběhu ve slovech je dokonale v obraze, bez sebemenší překážky identifikuje utajenější pohnutky nebo zvláštnosti a svou pozornost okamžitě ostře zaměřuje ke skutečnosti, byť tím uvede okolí do větších rozpaků ("pokračuj..."). Za těchto okolností, či řekněme obdarování, je až hanba druhého ze smrtelné postele nevyhnat. (Jako to dělal slavný něm.lékař Bruno Grodig. Hádal se s chromým až vstal.) Odpověď našeho hrdiny vyznívá spíše vyhýbavě ne-li divně.
Tím chci říct že schopný autor v imaginaci řeší a překračuje bariéry smrti a vesmíru. Tím spíše je-li "smutný" jak hrdina říká. Pointa a název jsou pozadu, jinak všechno výborné.
27.06.2019 12:22:56 lawenderr
na tohle letiště nejsem pořád dost připravená … a na tu odbavovací kontrolu: … na palubu není možné brát si žádné předměty, vzpomínky položte tady - pod rentgen … v případě nevolnosti ze stoupání použijte boží pastilku :)) Vezmu si dvě hrsti, asi.
