O nostalgických vzpomínkách

Ačkoliv moře příboj neopouští

A vlny buší do zvětralých skal

Připadám si jak na poušti

Ve stínu stromů rád bych spal

Oblečena do županu

Stojíš tak strašně daleko

Ve dne, v noci, ba i k ránu

Já ztrácím rozum toliko

Opěvovat tvoji krásu

Sluší se i nehodí

Odevzdat svou duši kanafasu

Tak, jak to dělávají marodi

Myšlenky vždy v hlavě víří

Jak ozvěny mezi skalami

Kdo si věří, náhle nevěří

Tělo poseté je ranami

Něco tak končí, něco začíná

Něco však nemá konec žádný

Kdo zapomněl, stejně navždy vzpomíná

A kdo vzpomíná, snad není špatný

Včerejší den již odešel

Nikdo snad nezahodil klíč

Já neztratil to, co jsem našel

Co stalo se, není navždy pryč