Úděl života

Na světě je mnoho cest

Kterými dá se světlo vést

A každý člověk se může splést

V parku však bude květ vždy kvést

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

Co bude, říkám si, až tu nebudu?

Snad uvěřil jsem dalšímu bludu

Že našel jsem smyslu podobu

Zvláštní jsou cesty po nichž kráčíme

Zaleží, zda jdeme, nebo stojíme?

Kde tma je, sluncem vždy svítíme

Svůj stín nakonec vždy překročíme

Kde schází vůle

Nastane srdce zvůle

V náruči matky dítě holé

Na konci jsou jen starobní hole