Mihoty smutku
Mihoty smutku
v krvi rez
a sláma v krocích
je bláto klínem
dívčích vin
chci jen zažít
vzpěru v bocích
jíž pro křik ďasů
nezlomím
v dlažbách třes
je modré klima
nosník se tíhou
ošatil
kampak lásko?
- sálá zima
pod měsícem vítr
zatopil
možná že kousek
tvého ledu
podemlel v ňadrech
nebesa
možná že z jedu
nedovedu
pod kůží přízeň
vykřesat
-
skála se houpe na prameni
- cancourek vlasů
osamělý
rozetnul noc
jak čiré sklo
možná se v čelo obtisklo
že kuropění
vstává ze dna
a nemálo ramen
odneslo
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk06.09.2019 21:08:16 danaska
Když jsem si tu báseň přečetla potichu, líbila se mi. Když jsem si ji přečetla nahlas, líbila se mi ještě víc. Je vážně skvělá. Zdravím - Daniela
06.09.2019 16:30:00 uživatel smazán
Skvělé a jestli přijde Koryntka kritizovat, tak ho neposlouchej.
06.09.2019 16:50:35 Umouněnka
Díky Isabellko, neboj, já jsem na kritiku zvyklá, nemám dokonce nic proti kritickým komentářům, když jsou objektivní nebo opodstatněné, koneckonců každý může říct svůj dojem či názor. A když objektivní nejsou, nebo nejsou na úrovni, nic si z toho nedělám. :)
06.09.2019 15:23:46 Helen Zaurak
Ahoj, milá Viv, je asi vhodné vracet se ke starším textům a znovu si je projít. Mihoty smutku jsou tak dobré, že žádných úprav doznat nemusely, jen jsi semkla některé řádky blíže k sobě a myslím, že patřičně. Pokud jde o poezii, připadá mi, jakoby byla Tvojí rodnou sestrou nebo alespoň společnicí :-) Skvěle!
06.09.2019 15:28:34 Umouněnka
Díky Helen, koukám, že mě máš dobře nastudovanou. :)) Potěšila jsi mě, ale poezie je spíš už jen taková moje sestřenice, která občas přijede na návštěvu, proto se vracím ke starším dílům. :) Ještě jednou dík.
