Domov osamělých

Žena je krajina
S poli emocí
Lesy touhy
A řekami zvyklostí
Které se dědí
Z matky na dceru

Žena je potetována městy
Kouří cigarety komínů
Bolí ji vředy překladišť
Ve kterých shromažďuje zásoby

Muž je čas
Který se občas zastaví
Voní dálkou
Odívá ledovou krásku
Do bělostných svatebních šatů

Zjara zasévá v polích
Semínka lásky
V noci je pokrývá
Černou přikrývkou
S hvězdami naděje
V rašení prvních výhonků
Do nehybnosti chladu rána

Vítá je aureolou rozbřesku
Vyživuje sluncem a deštěm
V dospívání hromuje bouřemi
A v čase západu
Květu u ucha ženy
Jí šeptá o dozrání potomka