hnus

hnus

Anotace: ...

Láska pokud pochází z mého srdce je hnusná

a proto se se každý den toužím uškrtit když se oblékám
a šálu si omotávám kolem krku

proto utíkám a nemohu přestat

nemohu zastavit
své neklidné ruce

a pak je tu srdce
chci z něj vyždímat do poslední kapky
tebe


už nechci být břemenem

přítěží

budu mlčet
nebudu psát

a nechám si předělat rty na věčný úsměv

nehrozí že bych ještě někdy


byla přirozená
Autor Avola, 08.10.2019
Přečteno 52x
Tipy 7 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: lawenderr, Jort, Kapka, Frr, šerý, Isabella Monvoisin
ikonka Komentáře (3)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

Výborně Avoli, básnička je zvláštní, ale uvěřitelná. Tak to bývá když už se začne mluvit. Hned první věta je výborná, plná smutku a vnucené trucovité bezradnosti toho, který se v lásce hůře uplatňuje. To je zápletka jako Brno a hned vtahuje čtenáře do okolností zablokovaného stavu, kdy cit z nějakého důvodu nemůže přirozeně proudit a není moci to vyřešit. Jen trápení a lítost. Důsledek a pomsta jsou nasnadě: když jsou mé city nevítané, zamknu je tedy v sobě, a odepřu oběma.
Např. řádek "a pak je tu srdce" je dokonale v ději, obsažný, přestože nese nejriskantnější slovo "srdce" - a unesl ho. Básnička se mi líbí, mám radost a souhlasíš-li dáme ji k publikaci v sekci "milostné".

09.10.2019 09:14:23 | Karel Koryntkareagovat

Kéž by šlo srdce vyždímat! :)
Chodili bychom do srdečních prádelen,
za desetikorunu pár otáček,
a než se odstředí poslední kapky lásky,
bude k zapůjčení magazín o vztazích
a k pití příjemně hořký tonik.

08.10.2019 23:41:59 | Mooikareagovat

Troché ublíženosti a trucovitosti k dění, jakoby z básně vyčnívalo. Myslím že měnit svoji přirozenost (byť jen v básni)zůstane jen pózou a časem jen v člověku zhořkne. Nakonec. Trochu os. zkušenosti s obdobným mám.

08.10.2019 22:44:32 | šerýreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter