Právě teď

být na kolenou
sevřené ruce
prochladlé od kamenné dlažby
v katedrále větrů minulých časů
nikde nikdo
ticho
jen
přesýpací hodiny vlastních vin
vlastního selhání
vůči sobě
pod rouškou paní Morálky
hořce děsivý smích...
prázdno v duši
vybydlený pokoj v srdci
život
co svírá člověka…
drtí v pěstích
vždy na pokraj šílenství…
tvář kamenného démona tlačí do lící
až je bolest nesnesitelně stravující…
tam za zrcadlem
všednosti