SEDIMENTY

SEDIMENTY

Anotace: @@@

 

 

 

SEDIMENTY

 

 

 

 

bouřlivé mládí

(a může být snad jiné?)

do pěny všech svých smyslů

zachytává lásky

vztahy

přátelství

 

mnohé z nich utopí ve svém víru

jiné si připoutá ale pevně

jak perleť kolem zrnek písku

aby je osud mohl navléct na nit života

a ozdobit jimi smysl existence

 

perličky rozličných velikostí a měňavého třpytu

často jen na vláscích chvějících se pouhým dechem

tak tence

 

někdy se pod nánosy pramínky zpřetrhají

perly se skutálí až kamsi na dno

do vraků vzpomínek na závrať z opojení

závany štěstí

na souhry náhod i na milence

 

hledačům pokladů

do truhel plných slz křišťálových i zvonivého smíchu

obrostlých strážemi korálových trsů

z dávno již odpuštěných hříchů

 

tajných flakónků na esence

 

 

 

 

Praha, 6.11.2019

 

https://www.youtube.com/watch?v=DXtpR44q3_s

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 06.11.2019
Přečteno 144x
Tipy 22 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Iva Husárková, jvacl, jenommarie, Bakchus, Petbab, Donne, Akrij8, šerý, Kapka, vlnka
ikonka Komentáře (16)
ikonka Komentujících (6)

Komentáře

Hele?!?Buď jsi vyzrál,nebo jsem Tě před lety špatně vnímal.Ale ta Tvoje nostalgie je asi dost inspirační,co?

07.11.2019 20:13:25 | Bakchusreagovat

To se mi dobře čte, Bakchu, ale odpovědět na to asi neumím... Díky :-)

08.11.2019 10:51:59 | Amonasrreagovat

důlní inženýrství

07.11.2019 18:59:43 | Petbabreagovat

:-))

08.11.2019 10:51:00 | Amonasrreagovat

Dnes obzvláště hodně poetická - super. U mne mají přátelství z mládí velkou cenu. Ale zdá se mi (třeba při školních srazech) že je ta vřelost kamarádství v ostatních hlavách vyvětraná. Všichni si potlačují bezprostřednost a na jazyku mají okoralá slova.
Ale několik ukotvených dlouhodobých přátel má většina lidí.

06.11.2019 21:29:05 | šerýreagovat

Jj, ono to časem všechno sedimentuje :-) Pokud jde o třídní srazy, mám z nich s přibývajícím věkem čím dál rozporuplnější pocity. Je mi sice milé vidět vždycky své spolužačky a spolužáky z asi v životě nejkrásnějších, tj. gymnaziálních let, ale už to nejsme my, co kdysi, marná sláva. Ty, co zůstali v regionu, spojují stále i současné záležitosti, a mají se tak o čem bavit, pro mě už je ale trochu od věci diskutovat o tom, jestli je náměstí v Jeseníku dobře vydlážděné a jestli se na něm ženám při chůzi lámou podpatky a vyvrkávají kotníky, resp. který radní za to může, obrazně řečeno. Milejší je mi zkrátka představa, že nám bylo kdysi krásných sedumnáct, a do koho všeho jsem byl tenkrát zamilovaný, můj současný život už je ale svázaný s úplně jinými reáliemi. Vstřícné úsměvy a jiskření v očích mezi námi sice nejsou hrané a je to fajn, ale to se rychle vyčerpá a navazovat nové spojnice už je hodně těžké, zvlášť pro introverta mého typu, který neumí nevázaně plkat jen tak o ničem... :-))

Předevčírem jsem se také víceméně náhodou dozvěděl, že před půl rokem zemřela jedna z mých nejlepších kamarádek z dětství, s níž jsme k sobě měli v té době opravdu hodně blízko. A s hrůzou jsem si uvědomil, že je sice pevně zakotvená někde v základech mé osobnosti, ale že nás život natolik postupně vzdálil od sebe (zpočátku hlavně geograficky), že jsme už neměli později potřebu se v životě vídat či spolu blíž komunikovat, přestože si mě dokonce dala do přátel na facebooku. Zkrátka každá etapa života má své hlavní hrdiny, kteří z ní nikdy nezmizí, ale jsou časem vystřídáni úplně jinými, což je asi i poměrně přirozené. Ale ta zpráva mě samozřejmě hodně zasáhla i tak a zabolela - minulost v nás stále nějak žije, i když už třeba není přímo naší současností...

08.11.2019 10:48:48 | Amonasrreagovat

Děkuji, Amonasre, za v reakci velmi věcný a pěkný pohled. Opravdu se člověk nad dávným "pocitem" pragmaticky povznese... co také jiného zbývá. Ale jsem - možná, příliš nostalgický a upoutaný. Jak jde zřejmá linka v moji "tvorbě" o základech vystavěných v dětství. Mám rád lidi kteří se alespoň trochu po snažili je prohloubit. Mám s tím trochu os. problém. Možná je to od všech i stud nad dětskou naivitou i nad tehdejšími ideály. Proto ta formalita dospělosti a ty úhyby k vele důležitým malichernostem dneška. No je mi trochu smutně. V zásadě se lidská povaha věkem nemění. Jen začne pozbývat uvolněnosti, upřímnosti a fantazie. Mašinerie života na takové "blbosti" nemá čas. Ještě že si je někdy nedokážeme uhlídat před našimi vnoučaty. A je to tam!

08.11.2019 11:43:35 | šerýreagovat

A právě s těmi vnoučaty jsi to, myslím, pěkně rozštípnul :-) Je asi důležité, aby v člověku zůstalo kus té čistoty a naivity mládí, včetně toho "blbnutí", ovšem zároveň se nezaseknout někde v minulosti. Asi si nebudeme hrát na slepou bábu na dvoře činžáku se svými vrstevníky, ale vyblbnout se podobně s dětmi, proč ne? Případně si zablbnout i s vrstevníky, ovšem přiměřeně věku - a místo brblání nad svým údělem se raději společně i pitvořit a smát se všelijakým nesmyslům. Je fajn si v sobě pěstovat tu uvolněnost mládí, ale asi to nebudu dělat před šéfem v práci apod. Pokud člověk není suchopár (a takové fakt nemusím), tak si asi vždy najde způsob, jak a kde se hezky a patřičně vyventilovat. Například i ve verších. To je pak třeba hotové neštěstí pro básníka, když je svým založením suchopár... ;-)

08.11.2019 12:23:29 | Amonasrreagovat

To je samozřejmé, že si nebudu hrá s dospělými na slepou bábu. Tu si hrajeme jinak a ve vší vážnosti dospělosti jinak. Já jen... však víš.

08.11.2019 12:33:33 | šerýreagovat

Vím ;-)

08.11.2019 13:07:52 | Amonasrreagovat

Ty jo, moc krásná :-)

06.11.2019 20:06:42 | vlnkareagovat

Díky :-)

06.11.2019 20:59:35 | Amonasrreagovat

Krásně romantická...až na název, ten mi nesedí...;-)

06.11.2019 18:01:00 | Martenreagovat

Je to už lepší? :-)

06.11.2019 20:56:25 | Amonasrreagovat

Jasně, sedimenty přicházejí s časem...;-)

07.11.2019 11:55:54 | Martenreagovat

;-)

08.11.2019 10:19:22 | Amonasrreagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter