Malíř

shluky svící
roní voskové slzy
z hořících knotů
plazivě stoupá vlnící se dým
plátno obrazu
otevírá nevidoucí oči
jako noční dravec
s přicházející tmou
pohlcuje přítomnost

jen v jednu pouhou setinu okamžiku
kdy oko nemrká
rty jsou sevřeny soustředěním
dech uvízne v krajině ničeho
mezi nádechem a výdechem
jediný úder srdce nedozní
nezaklapne vrátka komory
tehdy
malíř štětcem mávne

pak vše rázem začne

na sítnici oka
objeví se vzpomínka horkých rtů
na jemné pulzující kůži zápěstí
chvění mysli láskou opilé
na samém prahu ráje
na samém pokraji jámy pekelné
tisíckrát přísahá věrnost

takovou sílu má ruka milenčina
jíž dotyky voní omamně
v zachycení kouzla chvíle té
na plátně

************