pod zlatým vodopádem vlasů
schoulená
neslyší šepoty co dotírají
objímá kolena
oči červené slaností slzí
nač to všechno
neví
čaroděj osud
namíchal taroty
nechce je obracet
jednu kartu po druhé
nenuť ji
lehnout si do trávy
jen tak
splynout se zemí
nemít sílu
vstát
už nikdy
Otisknout si žal do země... jemně... i mně.
Ten vodopád Tě prozradil.
Pěkné, věru.
25.11.2019 20:15:38 | šerý
Děkuji:-)
27.11.2019 06:32:36 | Anděl
Krása...
21.11.2019 23:19:53 | Rainbow
:-) SmuTné, ale hezké, Andělko :-)!
21.11.2019 08:09:48 | Fany
Andělko,píšeš moc krásně...díky za to...
20.11.2019 16:02:31 | Květka Š.
Ta je Andělko nádherná, ST. ;-)
20.11.2019 07:38:43 | jenommarie