stojím tu 
zmáčená deštěm 
tvé blahosklonnosti 
možná jsem zakletá 
něžná fantazie 
na větrem vymeteném poli 
mlžná stopa ve vzduchoprázdnu 
pod točícím se nebem 
mám závrať z jinotaje 
co roste uvnitř mne 
září mi z očí 
vychází ze smějících se úst 
bliká tisíci světluškami 
v mých blonďatých 
vlasech
Když láska tvář má svěží. Na vlasech už nezáleží. Ale světlušky do dívčích tajů mužům osvítí*
25.11.2019 20:24:00 | šerý