Odevlátá pole

Vítr otřásá větvemi 

stromů v dáli 

a srdce tvé 

zdá se ztracené 

Doléhá na něj tíha 

staré něhy 

která byla vzdálená 

příliš dlouho

a které dotkla

jsi se, ale přece 

příliš krátce 

A tak vlastně 

ani nevíš 

zda ten smutek

za polemi odevlátých

rudobílých vlčích máků

je starý, nový nebo skutečný