Slzy neviděné

chci zapomenout na minulost
jež pod hladinou mé řeky dřímá
pařát času
zhltnul moje šťastné dny
zbankrotoval krásu mou
co zbývá…
myšlenky tvořené fantazií
do slov vložím
tam doufám přežijí
snad někdo bude je číst
snad potěší
snad pomohou
a já
osamělá poutnice v poušti dneška
zbytečně srdce láskou soužím
zbytečně stavím na piedestal touhy
přesto ztratit ji
tolik se bojím
je vše co mám
záchranné lano z řetězů
jehož držím se a nepustím
bez ní byla bych pouhý stín
jen odraz tváře na hladině žití
co odplyne…časem…
však nyní
žár se ve mně tetelí
září z očí mých
celým srdcem miluji
ač slepá jsem
nikdy nikdo to nezmění
toužím tak, jak žena může
koupu se ve své beznaději
co lepší dělá mne
navenek
držím tvář netečnosti
co trýzeň zakrývá klamem veselosti
uvnitř

v ulitě ze snů
přežívám den za dnem
anděl padlý
na zem